0

sdílení

Úlet ovčí babičky: partyzánky bojují proti šedi v pražském veřejném prostoru!

/ 10. listopadu 2016 / Business

Partyzánské pletení je po světě oblíbenou formou zkrášlování veřejného prostoru. Ani Praha nezůstává pozadu, holky z Úletu ovčí babičky vytvářejí veselé oplétačky na stromech, plotech nebo schodech. Co je k tomu přivádí a s jakými reakcemi se setkávají jsem se ptala Hanky z Karlína a Kamily z Libně.

Ahoj holky, povězte mi, jak jste se daly dohromady? A kolik se vás nejčastěji na akci sejde?

Hanka: Většinou se sejdeme ve 4, ale i ve 2 se toho dá hodně stihnout. Úplně na začátku jsem dělala oplétačky i sama, ale od doby, co máme naši partyzánskou skupinu, tak už děláme akce jenom společně.

Jak jste se poznaly a jak spolu komunikujete? Sházíte se někde pravidelně?

Hanka: Poznaly jsme se především přes Facebook a přes Nyx, ale veškerá komunikace a domlouvání akcí pak probíhá přes Facebook. Pravidelně se nescházíme, nenutíme se do ničeho. Když některá něco vymyslí, tomu, komu se to líbí a má čas, tak se přidá.

Kamila: Přesně, daly jsme se dohromady přes Facebook, ale já jsem se třeba přidala potom, co jsem jednoho dne na cyklojízdě byla seznámena s jakousi praštěnou cyklistkou, která si opletla rám kola.

Zdroj foto: FB Úlet ovčí babičkyZdroj foto: FB Úlet ovčí babičky

Máte čas plést i pro sebe, rodinu a přátele, nebo se soustředíte spíše na veřejný prostor?

Hanka: Nepletu na lidi vůbec, ani pletené věci paradoxně nenosím. Nikdy jsem ani ve svém pletařském nebo háčkovacím umu nedošla tak daleko, aby se to nosit dalo. Hodně maluju a pletení a háčkování je pro mě podobné, je to práce se strukturou a barvou, v tomto případě barevnou vlnou :)

Kamila: Já jsem v dětství háčkovala a pletla na panenky. Pletla jsem rukavice, svetry i ponožky. Neskutečné množství s minimálním nošením. A potom jsem to na víc jak 20 let opustila a věnovala se pouze šití. Dnes se mi někdy podaří háčkovat i v tramvaji a nejraději háčkuju ve vlaku. Kamarádi se diví, proč to dělám, že je to škoda materiálu, když to nechám třeba na stromě a že za to nic nemám. Ale jsou i tací, kteří to obdivují, ale těch je méně. Mám i kamarádky připlétačky, které mi pomáhají, ale nejsou členkami naší skupiny.

Zdroj foto: FB Úlet ovčí babičkyZdroj foto: FB Úlet ovčí babičky

Háčkovat a plést dnes umí málokdo. Kde nebo od koho jste se to naučily?

Hanka: Plést a háčkovat mě naučila mamča, ale skončila jsem s tím potom, co jsem pár kamarádům upletla pruhované šály, které štípaly, takže je, myslím, ani moc nenosily. Vrátila jsem se k tomu až potom, co jsem na netu zahlídla nějaké první fotky guerilla knittingu. Úplně mě to nadchlo, že jsem si to znova musela připomenout.

Kamila: Háčkovat jsem se naučila od babiček už asi v první třídě. Babičky nás děti obháčkovaly a oplétaly kompletně, včetně kalhot a plédu do tanečních :)

Bylo vydáváno několik studií o tom, že pletením a háčkováním lze úspěšně bojovat proti stresu. Jak to máte vy?  

Hanka: Rozhodně, je to pro mě uklidňující činnost. Například jsem často pletla na jednání zastupitelstva.

Kamila: Jo, je to relaxační činnost. Škoda, že musíme občas chodit do práce.. Obecně myslím, že se nyní spousta lidí vrací k ruční výrobě, i když si mohou všechno koupit. Ale proces tvorby čehokoli je ozdravný, relaxační a radostný. Zrovna jsem se nedávno naučila barety a mám už tři.

Ovčí babičky spolupracovaly například se Schodies mapující městské schody vhodné k běhání, s Autonomní sociálním centrem Klinikou. Jak tyto spolupráce vznikají?

Hanka: Vznikají náhodně přes známé, nebo se o nás někdo doslechne a pozve nás, abychom oplétali na nějaké akci.

Zdroj foto: FB Úlet ovčí babičkyZdroj foto: FB Úlet ovčí babičky

Spolupracujete i s centrem Elpida, jenž svými projekty cílí na podporu aktivního života seniorů. Jak vás senioři a seniorky přijímají?

Hanka: Zrovna na této akci nás bábiny učily plést ponožky, což je neskutečná věda. Braly nás tam normálně, chvíli nechápaly, jak můžeme něco uplést nebo uháčkovat a pak to prostě nechat na ulici, ale líbilo se jim to. Ony dál zůstaly u ponožek a my u guerilly ;)

Kamila: Bylo to moc fajn. Ponožky jsem plést uměla předtím, ale pak jsem to zapomněla, bylo super si to připomenout ve společnosti milých dam.

Zdroj foto: FB ElpidaZdroj foto: FB Elpida

Zpátky do terénu…Podle čeho vybíráte místa a objekty, které oplétáte?

Hanka: Většinou jsou to místa šedé a nudné, které chceme oživit. To byl případ Palmovky před synagogou například. Jedna naše členka je štamgastka U vystřelenýho oka, tak jsme jim trochu vyzdobili zahrádku. Oplést plot školky na Vyšehradě byla naše první a poslední “zakázka”, kde si majitelka školky řekla, že chce plot zakrýt, aby nebylo vidět do areálu školky z ulice a nám to přišla jako zajimavá výzva. Byla to naše největší akce, co se týče rozměrů. A rybičky na Náplavce? Už ani nevím, jak to vzniklo, ale asi jedna z nás začala háčkovat ryby, my se přidaly a umístit na Náplavku byl logický krok.

Kde jsou v současnosti vidět některé z vašich oplétaček?

Hanka: Školka na Vyšehradě, U vystřelenýho oka, stromy v komunitním klubu Utopia.

Zdroj foto: Fb Úlet ovčí babičkyZdroj foto: Fb Úlet ovčí babičky

Jak sháníte materiály k pletení? Je možné vám nevyužitá klubíčka vlny nějak předat?

Hanka: Lidi nám sami nosí, máme momentálně nadstav. Kupujeme si jen zářivé barvy, které lidi běžně doma nemají.

Kamila: Ano, také kupuju jen svítivé bavlnky. Jinak spousta známých má příze po babičkách, nejvíce bývá hnědé a jiných nevýrazných barev.. Občas také kupuji svetry v sekáči a někdy i příze. Jedna paní prodavačka z galanterie, kterou informuji o našich akcích, mi třeba nabídla slevu až bude vyprodávat zbylé příze.

Uvítáte třeba i jednorázově účast nezkušených příznivců na nějaké vaší partyzánské akci?

Hanka: Uvítáme nové zájemkyně i zájemce, postupně se naše řady rozšiřují, i když pomalu. Momentálně je nás kolem 10.

Zdroj titulní foto: FB Úlet ovčí babičky
Přidat komentář (0)
[display_facebook_embed_rotate]