0

sdílení

Tato golfový míček levituje pouze pomocí zvukových vln

Juraj Butko / 14. října 2016 / Zajímavosti

Slyšíš, jak se krásně vznáší? 

 

V roce 2015 sestrojili na brazilské univerzitě v São Paulo typ levitačního zařízení, pomocí kterého dokázali kromě levitace zároveň manipulovat se vznášejícími se předměty. Přístroje, které do té doby umožňovaly takzvanou akustickou levitaci, nedovolovaly vedle levitace žádnou manipulaci – jde tedy o značný úspěch. Pokud si představíme, jak rychle postupuje současná věda, člověka velmi nepřekvapí, že výzkumníci již stihli pokořit další důležitou metu.

Při nedávném pokusu, mimochodem na téže univerzitě, úspěšně otestovali přístroj, který si poradí s polystyrénovou kuličkou o průměru 50 mm, což se dosud nikomu se sférickým objektem  nepodařilo. Rozdíl je v odlišném provedení levitačního zařízení, které však stále pracuje na podobném principu jako jeho předchůdci.

Starší přístroje, které byly schopny levitovat pouze drobné předměty, jako např. kapku vody, kousek drátu, nebo drobnou polystyrénovou kuličku, pracují na principu ultrazvukového vysílače, válce a reflektoru, který má konkávní (vydutý) tvar. Horní válec (vysílač) přeměňuje elektrický proud na zvukový signál s velmi vysokou frekvencí, nad 20 kHz, která je pro lidské ucho neslyšitelná. Spodní konkávní reflektor tuto vlnu odráží a vytváří tak při správném nastavení takzvanou stojatou vlnu. Tyto vlny mají minimum akustických tlakových průsečíků (uzlů), ale pokud je akustický tlak v těchto průsečících dost silný, dokáže neutralizovat gravitační sílu a levitace je na světě! Easy, ne?

 

V minulosti vědci bojovali s výraznou limitací: velikost levitující kulička mohla dosahovat v průměru pouze čtvrtinu celkové akustické vlnové délky stojaté vlny, která je na úrovni 14 mm. Všechna tato zařízení v podstatě „uvěznila“ levitující objekty do prostoru mezi vysílačem a reflektorem.

Nové zařízení funguje na podobném principu, ale přece jen trochu odlišně. Namísto vytváření stojaté vlny mezi vysílačem a reflektorem tamní vědci sestrojili zařízení se třemi vysílači bez reflektoru. Ty jsou na sebe namířené jako trojnožka a vzájemným působením vytvářejí stojatou vlnu v prostoru mezi vysílači a objektem, který má levitovat. Trojnožkové uspořádání zároveň umožňuje dosahovat větší 3D stabilitu a zabránit předmětu, aby unikl z levitačního pole laterálně – lidově řečeno do boku. V současnosti tímto způsobem dokáží předměty levitovat pouze v zafixované pozici v prostoru (cca 7 mm nad vysílači), cílem je však dosáhnout schopnosti levitace a manipulace skutečně velkých předmětů ve vzduchu.

Technologie má před sebou určitě dlouhou cestu a mnoho výzev, ale její uplatnění v (doufejme že blízké) budoucnosti bude široké. Takže jednoduché nakládání s nebezpečnými materiály a látkami, manipulace s těžce uchopitelnými a složitými předměty nebo nové a lepší hi-tech hračky pro děti, to vše může být za nějaký čas běžnou realitou, ne sci-fi. Já se však hlavně těším, že se možná za pár let dočkáme toho, o čem jsem nejednou snil jako malý kluk, když jsem hltal ​​jeden Star Trek za druhým.

 

Zdroj článku, foto­gra­fií a titul­nej foto­gra­fie: sciencealert.com
Přidat komentář (0)
[display_facebook_embed_rotate]