0

sdílení

Nad Prahou se vznáší nová vzducholoď

Podľa článku Štefana Moravčíka, Archinfo.sk / 4. prosince 2016 / Tools a Produktivita

Architektonická intervence, inspirovaná elegantními tvary vzducholodí ze začátku 20. století, vyrostla na střeše Centra současného umění DOX. 42 metrů dlouhá ocelovo-dřevěná konstrukce se stane novým místem pro setkávání současného umění a literatury.

 

Připojujeme oznámení o tomto zajímavém díle od iniciátorů:

V roce 2008 otevřelo Centrum současného umění DOX v Praze poprvé své dveře veřejnosti. Stalo se tak na základě soukromé iniciativy Leoše Války, současného ředitele Centra DOX a jeho partnerů. Projekt přestavby bývalé továrny na multifunkční prostor byl vzápětí nominován na prestižní evropskou architektonickou cenu Mies van der Rohe Award. Během osmi let činnosti instituce usiluje o naplňování svého poslání, které zní: vytvořit prostředí pro zkoumání, prezentaci a diskusi o zásadních společenských tématech, kde umění spolu s dalšími disciplínami a obory umožňují kritický přístup k tzv. realitě dnešního světa.

 Foto: Jan Slavík

Výstavba obří dřevěné vzducholodi je dalším dokladem osobního přesvědčení ředitele DOXu Leoše Války, které se odráží i v celkové filozofii Centra DOX, že dokonce i v dnešním rychle se měnícím globalizovaném světě, kde platí, že nic, co nelze vypočítat, vyhodnotit nebo předvídat, nemá cenu riskovat, se věci dají dělat jinak.

Myšlenkou vytvořit nad moderní sklo-betonovou budovou Centra DOX jakousi “ parazitní “ strukturu jsem se zabýval několik let. Zpočátku jsem snil o absurdně fascinujícím organickém tvaru, který by byl v kontrastu s existující architekturou DOXu“, říká Leoš Válka.

Foto: Jan Slavík

V roce 2013 Leoš Válka oslovil mezinárodně uznávaného architekta Martina Rajniše, držitele Ceny za přínos architektuře v oblasti udržitelného rozvoje za rok 2014 (Global Prize for Sustainable Architecture), aby se s ním podílel na realizaci toho, co sám nazývá „snem 12letých kluků „. Více než dva roky pak společně s odborníky na dřevěné stavby a ocel pracovali na návrhu 42 metrů dlouhé a 10 metrů široké konstrukci inspirované tvary obřích vzducholodí, které začaly křižovat oblohu na počátku dvacátého století.

Foto: Jan Slavík

Tvar vzducholodě je symbolický. První vzducholodě představovaly optimistické ideály nového bezprecedentního technologického pokroku. Svou pozoruhodnou monumentalitou a hypnotizující důstojností nepřestávaly fascinovat generace i dlouho poté, co zmizely z oblohy. Vzducholodě vždy ztělesňovaly věčnou lidskou touhu létat a zároveň určitý utopický ideál. Vzducholoď nad Centrem DOX nese jméno jedné z nejznámějších postav utopické literatury. Gulliver bude sloužit jako prostor pro setkávání současného umění s literaturou a program bude rozvíjet témata výstav Centra DOX, které charakterizuje kritická reflexe fungování dnešního světa.

Vzducholoď Gulliver se oficiálně otevře ve dnech 10. – 11. prosince 2016.

Foto: René Volfíka

Leoš Válka (1953) odešel v roce 1981 z tehdejšího Československa do Austrálie, kde založil několik společností, které se specializovaly na stavby, interiérový design a development. V roce 1996 se natrvalo vrátil do Prahy. Se svým obchodním partnerem Robertem Aafjesem inicioval a později s finanční pomocí dalších partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice. Centrum současného umění DOX v pražských Holešovicích bylo otevřeno v roce 2008. Dnes Leoš Válka působí jako ředitel a předseda představenstva. V roce 2011 mu na základě nominace panem Václavem Havlem byla udělena cena Ministerstva kultury ČR za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění.

Martin Rajniš (1944) se na mapu světové architektury zapsal významnými projekty, které spojuje myšlenka dlouhodobé udržitelnosti, ekologie a představa architektury jako nástroje pro rozvoj komunity-společnosti. Vystudoval ČVUT a AVU a v sedmdesátých letech pracoval v SIAL, vedeném Karlem Hubáčkem. Spolu s J. Eislerem a M. Masakim jsou autory projektu pražského obchodního domu Máj na Národní třídě. Je spoluautorem pavilonu dějin dopravy na Expo 1986 ve Vancouveru. Po revoluci vedl se S. Fialou, J. Zimou a T. Prouzou D. A. Studio, jehož nejrozsáhlejším projektem byla výstavba nového centra na Smíchově. V posledních dvou desetiletích se tvorba Martina Rajniše výrazně proměnila. Věnuje se menším stavbám postaveným z přírodních materiálů (dřevo, kámen, sklo) a východiskem jeho tvorby je filozofie tzv. „Přirozené architektury“. Martin Rajniš je zakladatelem a vedoucím ateliéru Huť architektury Martin Rajniš. V roce 2014 byl oceněn prestižní cenou „Global Prize for Sustainable Architecture“ za výjimečný přínos světové architektuře.

Foto: Jan Slavík
Foto: Jan Slavík
Foto: René Volfík
Foto: René Volfík
zdroj: článek je uveden ve spolupráci s  archinfo.sk , zdroj titulní fotografie: archinfo.sk/Jan Slavík
Přidat komentář (0)
[display_facebook_embed_rotate]