0

sdílení

Miroslav Caban: Vylézt Mount Everest bez kyslíku je taky milión štěstí.

/ 24. ledna 2017 / Business

zdroj: archív: Miroslav Caban

Jaké je to stanout na nejvyšší hoře světa a mít možnost se kochat okolními velikány celou hodinu? Už jsi slyšel o tzv. pyrolízní technologii? Nejen o horolezectví jsme si popovídali s Miroslavem Cabanem, jedním z českých pokořitelů „Seven Summits“ bez kyslíkové masky.

 

Mirku, dovol mi takovou zvědavou otázku. Jak se člověk může stát horolezcem profesionálem? Směřoval jsi k tomu už od mládí, trénoval, hledal zázemí či se to spíše tak nějak stalo?

Děkuji za otázku. Profesionálem jsem se ani tak nestal. To jenom tak vypadá kolem dokola, když se v nějakém období života o člověku píše v médiích. Nikdy jsem z horolezectví nežil, nevydělával jsem jím na živobytí, takže bych to spíše nazval poloprofesionálem :-)))

Ó ano, směřoval jsem k tomu celý život. Narodil jsem se na Slovensku a prvních 12 let jsem prakticky pořád trávil v horách. Pár set metrů za barákem jsem měl lesy a nekonečnou přírodu s křišťálovou řekou Váh. To bylo nádherné.

 

V jednom rozhovoru jsi zmiňoval, že už se za aktivního horolezce nepovažuješ. Znamená to, že opakovaný výstup na K2 už se konat nebude?

Ano. Na K2 už nepůjdu, i když to láká. Když jste po několikáte na dané hoře, tak už ji znáte. Jak bych řekl, už s ní mentálně komunikujete. To je nádherné. Nastane mezi Vámi a horou takové pouto přítomného okamžiku. T

 

Ty se specializuješ na lezení bez kyslíkové masky. Bylo tomu vždy tak? V čem spatřuješ výhody tohoto stylu lezení?

Vždy jsem chtěl lézt jenom bez kyslíkové masky. Lékaři dokázali, že přídavný kyslík ulehčuje člověku výstup na velkou horu o 2 000 metrech. Takže člověk s kyslíkovou maskou v 8 000 metrech je prakticky v 6 000 metrech . A to je velký rozdíl. To je stejné, jak kdybyste si dali po dobu sportovního výkonu drogu. Musím ale uvést, že lezení s kyslíkem neodsuzuji. Každý jsme jiný.

Když se podíváte na novodobý film Mount Everest, tak vidíte, že prakticky lidi umírali, protože jim došel kyslík! A skutečně tehdy tomu tak bylo. Lezením bez kyslíku eliminujete, že Vám dojde kyslík a vy umíráte.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAFoto: archív Miroslava Cabana

Rozumím tedy dobře, že máš více času na kochání se výhledy na vrcholcích hor? Proč si lezci s kyslíkovými bombami nemohou doslova “vzít” větší zásobu kyslíku a zůstat nahoře déle?

Ano, to bylo na Mount Everestu super. Dovolil jsem si ten luxus, že jsem byl na vrcholu jednu celou hodinu. To si lidi s kyslíkem prostě dovolit nemůžou. Nemají ho tolik. Můžou tam zůstat 5 až 10 minut, a pak musí zpět do tábora. Já jsem se kochal tu hodinku na vrcholu a vstřebával tu majestátnost pocitu. Během té doby přišli na vrchol tři dvojice horolezců. Chvíli pobyli a hned šli dolů. Nakonec jsem tam zůstal sám a to byl neuvěřitelný pocit. Cítím ho i teď, jak Vám o tom píšu. Znovu jsem nahoře :-)))

Větší zásobu kyslíku tam nikdo není schopen vynést, proto jsou tam tito lidé pouze pár minut.

 

Nemohu se v našem rozhovoru nedotknout tvého úspěchu. Ty jsi zdolal tzv. “Seven Summits”, slezl jsi sedm největších hor na každém kontinentu. Byl jsi v pořadí druhým horolezcem na světě po Italovi Reinholdu Messnerovi, který je zdolal bez kyslíkové bomby. Co tě vůbec přivedlo k tomuto nápadu?

Přivedl mne k tomu Josef Rybička. Jak jsme se vzájemně navštěvovali, tak mi jednou nabídl, abych s ním jel na nejvyšší horu Jižní Ameriky Aconcaguu. Nezapomněl dodat, že je to dobrá hora do projektu Seven Summits. Já ale tehdy o ničem nevěděl. Hleděl jsem na něho a ptal se:  „A co to je ten Seven Summits?“ Nakonec jsem s ním odletěl. Ale Aconcaguu jsem vylezl až o rok později v roce 2001, kdy jsem následně na jaře odletěl na výstup na K2.

 

Kterou z hor v “Seven Summits” považuješ dle tebe za nejtěžší a proč?

Paradoxně mi hodně dala zabrat Carsztenzova pyramida v Indonésii. Nesnáším horko a my se prodírali pralesem s domorodci 5 dnů. To bylo pro mne hrozné. Na zádech 20 kg fototechniky a denně déšť, vlhko a horko. A na závěr stěna té pyramidy. Lidé, co mne znají, vědí, že nejsem bůhví jakým technickým skalním lezcem. Já mám rád dřinu ve sněhu a ledu. Viset ale za jeden prst na skalním převisu mne nikdy moc nebralo. Ale zde byla přede mnou technicky dost náročná stěna a to jsme ji ještě lezli na dvakrát. Z toho napoprvé v totálním lijáku. Ach, to bylo fakt náročné.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAFoto: archív Miroslava Cabana

 

Když se zamyslím, tak sehnat peníze například pro zdolání Mount Vinsonu (nejvyšší hora Antarktidy, známá také jako Vinson Massif), nebude snadné. Jak sháníš peníze na své výpravy? Máš nějaké sponzory?

Ano, pomáhali mi sponzoři. Měl jsem to štěstí, že jsem v životě potkal Hewlett Packard. Protože jsem rád přednášel, tak jsme pro ně vytvořili motivační projekt. Byl to projekt pro manažery, který byl založen na dosahování výškových táborů v byznysu. Mělo to ohromný úspěch a firma šla velice nahoru výkonem v ČR.

 

Pěkné životní setkání.  Měl jsi podobná i v reálném horolezectví, tj. byl s tebou někdo při výstupech? Nebo se jednalo o sólo výstupy?

Lidé kolem mne se střídali a víceméně šlo spíše o mentální podporu. Věřím hlavně sám v sebe a nerad se na někoho spoléhám. Nebyly to ale sólo výstupy.

 

Slyšela jsem, že se v základních táborech stává, že méně vybavení lezci, mohu-li je vůbec takto nazývat, vykradou stan a zásoby někomu druhému. Opravdu někdo takto hazarduje se životy druhých. A máš ty osobně nějakou takovou špatnou zkušenost ze tvých výstupů?

Nemám takovou zkušenost. Mí kamarádi, žel někteří, ale mají takovou zkušenost. V těch výškach nevíme, co donutilo ty lidi se takhle zachovat. Nechávám to v sobě na neutrální rovině. Nesoudím je a taky neschvaluji jejich konání.

 

To jsem ráda, že jsi se s tím nesetkal. Stejně si nedovedu představit, jak se dá “natrénovat” lezení takových velikánů, natož bez kyslíku. Prozraď mi, jak vypadají tvé tréninky, příprava.

70% výkonu je mentální výkon na osmitisícovkách. Jde skutečně o tvé JÁ. Vylézt Mount Everest bez kyslíku je taky milión štěstí. Musí vše klapnout. Nejdůležitější je ale podle mne o sobě NEZAPOCHYBOVAT, ani na sekundu !!!!

Příprava fyzičky není nijak extrémní. Běhání, posilovna a technika na skalách. Ale přípravou je vlastně životní styl každého od mládí.

 

Mně to tedy náročné na první pocit připadá. :) Navíc, není mnoho lezců, co by vykonávali své výstupy bez bomby. Myslíš si, že tu schopnost musí mít člověk v krvi, tj. je geneticky dáno, zda jedinec může či nemůže slézat bez kyslíkové bomby?

Co se týče výstupu na Mount Everest, tak ano. Prý je to geneticky dáno. Dělala na tom skupina lidí od National Geographic. Závěr byl takový, že zhruba každý milióntý člověk obyvatel planety má nějaký gen, který mu umožňuje být bez pomocného kyslíku ve výškach vrcholu Mount Everestu. Asi mám to štěstí :-)))

 

Tak to máš dobré. :) V souvislosti s letošní chladnější zimou mě napadá, že pro tebe -20°C asi nepředstavuje žádný mrazivý extrém. Jaký je tvůj nejmrazivější rekord? Tuším správně, že padl v Antarktidě při zdolávání Mount Vinsonu? Dá se vůbec nějak připravit na mrazivé počasí?

Ano, rekord mám na Antarktidě. Na vrcholu Mount Vinsonu bylo -45°C a rychlost větru byla kolem 100km/h. Podle propočtových tabulek jsme tím pádem měli na povrchu oděvu kolem -70°C.

Měli jsme ale speciální polární výbavu, takže i u těchto teplot to šlo jít dál. Tento extrém byl ale skutečně jenom u vrcholu hory.

Jestli se dá připravit na zimu. Jsem přesvědčený, že dá. Je to ale spojené zase s psychikou. Říkat si pořád do kola „ach bože, to je zima“ není tou nejlepší přípravou. Před týdnem jsem zatnul zuby a koupal se v jezírku, které mělo 0,5°C. Nahoře totální led a rozmrzlá tůňka. Mentálně jsem si řekl, že to nic není, že otužilci jdou i do extrémnějších vod. V pohodě jsem to dal. A ne jednou. To je mentální příprava na zimu :-))) Nedoporučuji to ale zkoušet teď hned. :-))) Je to o celém přístupu k životu.

 

Poslední otázky z lezeckého prostředí. Zdolal jsi nejvyšší horu světa, slezl jsi “Seven Summits”. Máš ještě nějaké ambice, nějaký nesplněný výškový sen?

Myslím, že bez snů se nedá žít naplno. Takže ano, mám sny. V mém horolezeckém světě jsou to už ale hory pod 8 000 metrů.

Třeba velice rád bych stanul na Pumori. Hora hned vedle Mount Everestu. Je překrásna a fascinuje mne. Je vysoká 7 200 metrů a to je výška pod tzv. „hranicí smrti“. Uvidíme.

 

Mirku, na svých webových stránkách o sobě uvádíš, že jsi cestovatel, fotograf panoramatických fotek a horolezec. Co je aktuálně tvým denním chlebem?

To je dobrá otázka. Ale skutečnost je taková, že dělám v programech zaměřených na pomoc planetě Zemi pro její očištění od komunálního odpadu, který lidstvo hromadí. Jde o technologie, pomocí kterých zlikvidujeme domáci odpad bez hoření, a přeměníme ho na prvotní činitele, kterými jsou uhlík, olej a plyn. Dále z toho uděláme elektrickou energii. Jde o tzv. pyrolízní technologii.

Dále se věnuji společnosti Lavylites a jejím produktům. Tato společnost mne zaujala svými produkty pro lidské tělo, které jsou čistě přírodní, vyrobené tou nejmodernější nano technologií.

Panoramatické obrazy do interiérů mně moc nešly jako byznys. Lidé si bohužel dávají do domů a bytů raději abstraktní věci a na přírodu nějak pozapomněli. Měl jsem hodně výstav. Lidi byli uchvácení krásou planety. Obraz si ale nekoupili.

caban4Údolí Mustang, zdroj: www.caban.cz

Proč zrovna panoramatické fotky? Máš nějakou svoji oblíbenou, kterou bys nikdy neprodal?

Vlasně jsem si jednou uvědomil, že na hory lezu pro dva důvody. Jeden je, že jsem blíž nebi. Ten druhý je ten, že miluji velkolepé panoramatické pohledy na naši Gáju – matku Zemi. Miluji pohledy z vrcholů hor. A když je tam klid od lidí a techniky, tak tím hezčí pocit neznám. Chtěl jsem obrazy do interiérů přenést ten pocit a darovat ho lidem, kteří si obraz koupí. Lidé ale mají raději chrom a sklo.

Svoji oblíbenou fotku mám, ale je k mání, protože jsem názoru, že každý člověk má právo ji mít. Ta planeta je náš všech, nejenom moje. A tak ji i nabízím na svých webových stránkách. Je to fotka z Antelope kaňonu.

 

A na závěr bych se zeptala. Ty máš dvojí občanství (české a slovenské), cestuješ a fotíš i krásy naší a slovenské vlasti? Ptám se, protože na tebe musím prozradit, že nejvyšší hory u nás jsi ještě nenavštívil.

Ha ha ha, nevím, kde jsi to vyčetla, ale je tomu tak. Nejvyšší hory si nechávam na stáří. :-)))

Po ukončení aktivního lezení osmitisícovek jsem skutečně začal fotit i naše republiky. V Čechách mám krásně nafocený Prachov, České Švýcarsko a další nádherné lokality. Na Slovensku zase Nízke Tatry, Vysoké Tatry a další.

 

Za celou redakci Startitup.cz bych ti, Mirku, chtěla poděkovat za rozhovor a popřát mnoho nejen dalších lezeckých úspěchů.

Děkuji, děkuji a přeji všem lidem a Vaší redakci Lásku a Harmonii. Stejnou, jaká je v překrásné přírodě naší planety Země.

Přidat komentář (0)
[display_facebook_embed_rotate]