0

sdílení

Marek Feith začal s výzkumem nádorových onemocnění v 17 letech

/ 16. února 2017 / Business

zdroj: archív: Marek Feith

Být od 17 let právoplatným členem laboratoří a zkoumat rakovinná bujení. V pauzách si odskočit na trénink či zápas florbalu. Tak nějak lze charakterizovat středoškolská léta Marka Feitha. Se svým výzkumem se dostal až na mezinárodní středoškolskou soutěž do Číny. Nejen o samotném výzkumu a návštěvě asijské země jsme si dnes už s vysokoškolským studentem popovídali v následujícím rozhovoru.

 

Marku, prvně mi dovol pogratulovat ke zlatu z mezinárodní soutěže The Beijing Youth Science Creation Competition, která se konala v Pekingu. Ty jsi zde reprezentoval republiku se svým výzkumem ohledně nádorových onemocnění hlavy a krku, se kterým jsi začal už před 3 roky ve tvých 17 letech. Přibliž našim čtenářům, co bylo jádrem tvé práce?

Děkuji. Můj projekt se zabýval analýzou markerů pro nádorová onemocnění hlavy a krku. Jsou to specifické molekuly (hlavně proteiny), které se v těle vylučují právě tehdy, když má člověk nádor.

Markery jsou známé a klinicky používané pro jiné typy nádorů. Avšak pro oblast ORL zatím chybí. Pomocí nich se poté může zjišťovat rozsah nádoru. Zda-li nádor tvoří metastáze, jak moc je agresivní a další přínosné parametry. Díky nim se pak může pacientovi „ušít“ léčba na míru.

 

Mimochodem, předpokládám, že to byla tvoje první návštěva Číny. Jak sis užil tuto zemi? Který ze zážitků se ti vryl do paměti na zbytek života? 

Ano, nikdy předtím jsem tuto zemi nenavštívil, ale musím říct že to byl parádní zážitek. Asi nejde vypíchnout jeden konkrétní okamžik. Čína celkově je diametrálně odlišná než Česko, potažmo Evropa. Dost mě ale překvapil rozdíl mezi městem a vesnicí, kde je opravdu chudoba a lidé mají těžký život. Největším zážitkem byla ale bezesporu Velká čínská zeď.

DSC_0158Foto: archív Marka Feitha

 

To ráda věřím. Ale vraťme se k tvé práci. Pokud vím, ty jsi v době psaní své SOČky studoval průmyslovou školu v Brně. Jak ses tedy dostal ke studiu nádorových nemocí a možnosti práce ve vysokoškolských laboratořích?

Na naší škole je psaní SOČ (pozn.red.: středoškolská odborná činnost) jako jedna z částí maturitní zkoušky, takže jsem ani moc na výběr neměl. Měl jsem možnost ji buďto zpracovávat u nás ve škole nebo na externím pracovišti. Nakonec vyhrála druhá možnost a já se skrz mého učitele mikrobiologie Dr. Holého dostal právě do výzkumné skupiny Masarik Cancer Research Lab. To, že jsem si zvolil téma práce z oblasti nádorové biologie, bylo poté jen proto, že mě tato oblast biologie zajímala.

 

Když už jsme zmínili laboratoře, tak mě napadá, že jsi tam v 17 musel být nejmladší mezi samými profesory a vysokoškoláky. Jaký to byl pocit? Byli ti oporou anebo měli spíše pocit, že se k nim dostává někdo příliš mladý?

Je pravda, že ze začátku mi to moc příjemné nebylo. Ale to jen do doby, než jsem se rozkoukal. Dost ale pomohlo, že se mi každý snažil vždy jakkoliv pomoci. Takže jsem si rozhodně nepřidal nikdy „navíc“ nebo něco takového. I když jsem v týmu nejmladší, tak pořád mám ke všem věkově poměrně blízko. Myslím, že toto je určitě i plus.

 

Proč tě vlastně zaujala nádorová onemocnění na krku a hlavě? Tj. nevěnoval ses třeba u nás častějším nádorům trávicího traktu?

Volba nádorů hlavy a krku byla čistě jen proto, že se jimi naše laboratoř, ještě spolu s nádory prostaty, věnuje.

 

Předpokládám, že ke svému výzkumu potřebuješ provádět odběry krve a dalších tělních tkání od pacientů. Přicházíš tak asi do styku s těžce nemocnými pacienty. Je to velký nápor na psychiku?

Vzorky tkání a krve k nám chodí z nemocnice, takže s pacienty se nesetkávám. Co se týče náporu na psychiku, nikdy jsem na tím moc nepřemýšlel. Když s buňkami člověk pracuje několikrát týdně, tak mu to pak přijde normální a má na to jiný pohled.

 

Kromě medicíny jsi i vrcholový sportovec. Hraješ florbal za Bulldogs tým. Stále docházíš na všechny tréninky a zápasy? A to i po dobu práce v laboratořích? 

Vrcholově už florbal nehraji, ale pár tréninků týdně máme. Navíc se ještě snažím dělat i jiné aktivity, aby to nebyl moc stereotyp. Takže mám vlastně každý den trénink. Je to i takové odreagování, kdy si můžu vyčistit hlavu a mentálně si odpočnout. Sice to taky zabere dost času, ale alespoň se nenudím.

3Foto: archív Marka Feitha

Není mi moc jasné, jak jsi mohl stíhat učit se, vrcholově závodit a ještě z Ivančic, kde bydlíš, dojíždět do školy a laboratoří v Brně? Prozraď nám, jak jsi to dokázal vše skloubit? Spal jsi vůbec? :)

Přes týden jsem bydlel na internátu, takže se to stíhat dalo. Ale je pravda, že den byl opravdu hektický a prakticky jsem se nezastavil. Odcházel jsem v sedm ráno a přicházel v deset večer.

 

Nyní už jsi úspěšně odmaturoval. Předpokládám, že jedna zkouška byla z biologie. Vím, že studuješ biochemii na Masarykově univerzitě. Proč jsi zvolil zrovna toto zaměření a ne například Lékařskou fakultu?

Rozmýšlel jsem se, jestli maturovat z biologie nebo chemie, ale nakonec vyhrála chemie. I díky našemu zapálenému profesorovi. Zpětně toho určitě nelituji, protože teď na VŠ se mi to hodí. Už na základní škole mě chemie bavila, ale nikdy ne natolik, abych šel studovat jen ji.

Přesah do biologie mi přijde nejzajímavější, a také práce v laboratoři mi ukázala směr, jakým bych se chtěl ubírat. Nad medicínou jsem také přemýšlel, ale studium je tak náročné, že bych neměl čas být v laboratoři, natož sportovat a taky trochu žít normálním životem studenta. ☺

 

Pokračuješ i nadále ve svém výzkumu nádorových onemocnění? Na co se zaměřuješ ve výzkumu nyní?

Ano, na projektu stále v nějaké formě pracuji. Nyní se sice snažím spíš zaměřit na určité typy mikroskopie, ale pořád se to motá tak nějak okolo.

IMG_1519Foto: archív Marka Feitha

 

Máš možnost se zúčastnit i nějakých podobných mezinárodních soutěží, ale tentokrát zaměřené na vysokoškolskou odbornou činnost? 

Co vím i na VŠ tyto možnosti jsou, ať už ve formě SVOČ nebo i velice prestižní Undergraduate Awards. Těchto souteží bych se určitě rád zúčastnil, ale všechno v první řadě závisí na tom, jaké budou výsledky.

 

Marku, dovol mi poslední otázku na tebe. Kdyby ses nestal vědcem a badatelem, tak bys byl?

Vůbec netuším. Ale kdybych si mohl vybrat, tak profesionálním sportovcem. ☺

 

Za celou redakci Startitup.cz ti děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů ve výzkumu, neboť tím pomáháš nám všem.

 

Přidat komentář (0)
[display_facebook_embed_rotate]