0

sdílení

Malé italské nomádství: Pracuj mimo kancelář

/ 12. ledna 2017 / Business

zdroj: archív autorky

Koho z nás by nebavilo cestovat. V zimě si užívat sluníčka na jihu a v létě naopak si zajet “ochladit” někam na sever. Ale povětšinou vžité představy a normy společnosti nás drží v zajetých kolejích chození do práce a trávení volného času doma. Na samotné cestování pak musí stačit 20 zákonem daných dní v roce.

Touha objevovat svět přesto vítězí v životech stále více a více lidí. Někteří se stávají digitálními nomády či cestovateli z povolání. Jiní si zkusí pracovat na cestách třeba pouhý rok a vrací se k poklidnějšímu stylu života. To je na každém z nás, co zvolíme. Mnohem důležitější je fakt, že to jde.

Lze skloubit pracovní život s objevováním cizích zemí. Ostatně, není nutné hned vyrazit k protinožcům. Sami digitální nomádi doporučuji si zkusit pro začátek i pouhý týden v České republice na jiném místě s odlišnými podmínkami pro samotnou práci. Vyrazte například na chatu do Beskyd, kterou v rámci projektu Retreat pronajímá Lenka s Robertem, další z komunity českých nomádů.

dsc_0624Foto z Říma: archív autorky

Vzhůru na jih do Itálie

Já sama jsem si řekla: “A dost. Nechci rozlišovat, co je koníček a co má práce.” Nepovažuji se za nomádku, ale experiment cestovat a pracovat při tom mě přitahoval. Lákal mě tím více, čím více jsem pročítala cesty Martina Rosulka po Jižní Americe (rozhovor s ním jsme publikovali dříve) či život módní blogerky VeronikyWeefŠubrtové v Portugalsku.

Beskydy mi byly málo a protinožci příliš velký risk. Díky kompromisům jsem se ocitla v Itálii, konkrétně v Římě, kde začalo mé měsíční objevování, cestování a pracování. V dnešním článku přináším vlastní rady, pády i zhodnocení celé akce.

Začala jsem v hlavním městě Itálie, odkud jsem s různě dlouhými zastávkami cestovala přes Pisu, Florencii, Janov, Milán, Bolognu, San Marino, Terst a výlet zakončila v Benátkách. Odtud místo plánované Verony jsem na čtyři dny zakotvila v Lichtenštejnsku.

Využívala jsem povětšinou služeb couchsurfingu, což mi usnadnilo orientaci ve městech i problém samotného bydlení. Pouze v Terstu jsem využila služeb airbnb. Couchsurfing je celosvětová organizace cestovatelských nadšenců, kteří poptávají či nabízejí možnost přespání, prohlídku města, rady a tipy, co navštívit. Služba je zdarma, očekává se, že ale se svým hostitelem strávíte čas, popovídáte si, společně uvaříte, vyjdete do města. Ale vše je jen o domluvě.

Pokud chcete poznat jádro dané země očima místních, nebojíte se trochu adrenalinu z neznámého hostitele, pak mohu službu couchsurfingu jedině doporučit. Podobných služeb existuje více. Už dříve jsme psali o podobném projektu s českými kořeny – o locals4friends.

dsc_0321Foto z Terstu: archív autorky

Jak zvládnout pracovat na cestách

Veškeré další rady se vztahují k mým osobním zkušenostem v Itálii. Z vyprávění dalších digitálních nomádů ale mohu říci, že je lze aplikovat i na jiné země.

  1. Investujte do kvalitní elektroniky

Každý, kdo chce pracovat při cestování, musí zvážit riziko nákupu dražší a výkonnější elektroniky s možnosti její odcizení či ztráty. Protože své články píši na letištích, při přesouvání z místa na místo, ve vlacích a autobusech, čekání na zastávkách, potřebuji laptop, který bez nabíjení vydrží alespoň 8 hodin. Zároveň je odolný před poškrábáním, lehký a sbalitelný nejlépe do kabelky přes rameno.

Tento komfort mi poskytuje macBook 12“ retina. Případné apple logo lze skrýt šikovným obalem a nikdo nepozná, na jakém zařízení pracuješ. Pojištění na ztrátu zavazadla jsem v Itálii nevyužila, neboť díky velikosti jsem ho měla neustále v malé kabelce u sebe.

Fotky z cest dodávám ke článkům své, využívám zrcadlovku značky Nikon. Taška se trochu pronese, ale výsledek je kvalitní. Díky laptopu mohu fotky ihned zálohovat.

Jsem zastáncem papírové knihy, nicméně na cesty vyrážím se čtečkou knih. Nedám ale dopustit na TravelBibli a Digitálního nomáda.

Budeš-li cestovat s delšími přesuny bez možnosti nabíjet svá zařízení, zvaž koupi některé z powerbank na trhu. V Itálii jsem měla jistotu denního nabíjení, powerbanku jsem nevyužila.

dsc_0799Foto z Florencie: archív autorky
  • Stanovte si pevný režim

Pro mě nejdůležitější bod. Prokrastinace tu a tam dožene každého z nás. Na cestě je ale mnohem snazší podlehnout pocitu dovolenky a lákadlům objevovat neznámé.

Abych předcházela podobným problémům, den dopředu si sepíši denní plán, který musí být splněn, jinak neexistuje spánek. Střídám práci v brzkých ranních hodinách (cca od 7.hodiny) s nočními časy (cca od půlnoci). Ranní hodiny jsou ideální v případě hostitelů “spáčů”, což je v Itálii časté. Noční hodiny mají výhodu, že vás nikdo nebude rušit. Ano, je dobré zavřít facebook, e-mail a další komunikátory.

Doporučuji zůstat na jednom místě více dnů, abyste nepracovali hekticky a nebyli ve výsledku jen unavení a znechucení.

  • Dobře zvolte dopravní prostředek

Cestuji low-cost s batohem na zádech, i když přímo o bacpacking se v mém případě nejedná. Pár věci mi chybí, jako například spací pytel, několik zbytečností přebývá :). Pro cestování po Itálii, zejména pak městech, mohu jedině doporučit autobusovou společnost Flixbus.

Výhody:

  • mobilní aplikace, kde online koupíte, změníte i zrušíte cestu doslova za deset minut dvanáct
  • lákavé ceny, když rezervuješ dopředu – ve výsledku vždy levnější než vlaková a letecká doprava, i když bookuješ den dva dopředu
  • wifi připojení – využila jsem pro práci maximálně, nefungují pouze stream servery
  • vlastní zásuvka – rázem neřešíš powerbanky
  • záchod na palubě
  • jezdí na čas – i při 8h jízdě Mnichov Florencie jsme ještě přijeli dřív

Nevýhody:

  • příliš vysoké zabezpečení platební brány mě dvakrát přivedlo k nutnosti koupit lístky offline na pobočce – nepříjemné zejména když jste uprostřed Lichtenštejnska nebo chcete z ČR refundovat platbu provedenou v Terstu
dsc_0723Foto z Pisy: archív autorky

Nevýhodu lze potlačit paypal účtem, který nevlastním. Problém s “unknown errorem” při platbě online kartou se mnou řešili kamarádi ve třech zemích s nepočítaně odlišnými platebními kartami. Na supportu jsme stále nenalezli příčinu problému. Pozor, firma je německá a na hot linkách mluví jen německy.

V Itálii celkem dobře a levně funguje i celosvětová služba BlaBlaCar, kde se svezeš s řidiči za náklady na palivo. Já jsem ale nevyužila.

  • Nezapomeňte na online spojení se světem

Vypnout online komunikátory při práci se vyplatí, ale termíny článků na tebe v zahraničí nepočkají. I já potřebovala denní přístup k Internetu, spoléhala jsem tak na denní připojení u mých hostitelů. To byla chyba. Nevím, jestli je to místními poskytovateli či omezenými tarify mých známých, ale zejména nahrávání fotek do redakčních systémů byl problém.

Na veřejných místech v centrech měst lze nalézt Free Wifi spoty, ale při registraci systém požaduje zadat italské telefonní číslo, které jsem já neměla. Proto doporučuji koupit místní SIM kartu s neomezeným datovým tarifem. Cena se pohybuje kolem 20 euro za měsíc.

  • Nespoléhejte na angličtinu

Na závěr musím dát menší varování. Nespoléhejte se na angličtinu v Itálii. Pracovně mě naštěstí nijak neomezovala, že většina místních anglickému jazyku nefandí. Ale pro hledání vlakových nádraží či jiných míst to opravdu není příjemné. Ani menu v každé restauraci není v angličtině, což naštěstí u světoznámé italské kuchyně nevadí. Pokud už budete nuceni se obrátit na kolem jdoucí, vybírej si mladší, anebo ještě lépe policii. U té máte jistotu, že to nebude stejně zmatený cizinec.

Kdo byl vítěz experimentu – práce nebo cestování?

dsc_0209Foto ze San Marina: archív autorky

Kdybych se měla ohlédnout za svým putováním po městech severní Itálie, pak zde není vítěz ani poražený. Každý den jsem viděla něco nového a práce rovněž nezahálela. Nejlépe to shrne stručný bodový seznam úspěchů:

  • 5 článků o italských městech pro cestovatelský portál
  • navázání spolupráce s dvěma novými klienty – copywriting
  • domluvila si dva pohovory na dálku, které jsem úspěšně absolvovala po návratu
  • pokračování ve všech stávajících aktivitách
  • pravidelné reporty o cestování na osobním blogu

Aneb jak řekl Rafael Alberti: “Když opravdu chce, může člověk všechno.” Já dodávám: “Je to jen na tobě. Je to tvůj život a nikdo jiný ho za tebe žít nebude.”

Přidat komentář (0)
[display_facebook_embed_rotate]