0

sdílení

Lucie Drlíková: Od vrcholového managementu k focení pod hladinou

/ 9. března 2017 / Business

zdroj: Foto: archív Lucie Drlíkové

Potápění je nákladný ale o to více lákavý koníček. Co si ale spojit potápění s láskou k focení? Nejen, že vzniknou jedinečné fotografie, ale ještě člověk cestuje a živí se zábavou. O focení nejenom pod mořskou hladinou jsme se bavili s Luckou Drlíkovou, která zanechala kariéry ve vrcholovém managementu. Kam odlétá fotit v březnu se dočteš ve článku.

 

Luci, máš moc pěkné fotky. Jak přicházíš na inspiraci, co budeš fotit? Jak zvolit kompozici? Je to všechno o citu, talentu nebo pomáhají i kurzy, školení? 

V době, kdy jsem já začínala fotit pod vodou, bohužel žádné kurzy v ČR nebyly k dispozici. Takže pod vodní hladinou jsem samouk. Všechno vznikalo pokus-omyl.

Inspiraci beru tak, jak přichází. Naštěstí mám dost velkou fantazii. Myslím si, že nejvíce je to o lásce k tomu, co děláš. Musí tě to bavit a naplňovat. Taky musíš mít jasnou představu, jak má výsledná fotka vypadat.

 

Ty jsi ale dřív nebyla fotografkou. Věnovala ses vrcholovém managementu. Prozraď, co bylo tvojí denní prací a obživou? 

Moji obživou byla práce v obchodě a marketingu. Řídila jsem obchodní a marketingové oddělení pro velkou potravinářskou společnost v jejich pobočce v Rusku. Byla jsem také obchodní ředitelkou pro centrální a východní Evropu největšího světového výrobce obalových materiálů.

Za 18 let praxe v obchodě jsem pracovala pro českou, německou, kanadskou a australskou společnost. Převážně jsem dělala na rozvoji nových trhů, tzv. start-upů.

Lucie-Drlikova-portretFoto: archív Lucie Drlíkové

 

Zní to zajímavě. Jak ses tedy dostala k focení? Táhlo tě focení už od malička, prvního vlastního foťáku? Pamatuješ si vůbec na den, kdy jsi ho dostala? 

Foceni mě provázelo celé mé dětství. Táta učil fotografický kroužek a já s ním občas chodila do temné komory. Tam byl můj svět, fascinovalo mě to místo. Ale jinak jsem jako dítě vůbec k fotce netíhla. Mě bavilo spíše malování a vytváření čehokoliv.

Foťáky jsme doma měli od mého dětství. Tuším, že můj první byla Minolta. Spíše jsem klasicky používala kompakt na zachycení dovolené. Ale rozhodně jsem neměla žádné fotografické ambice. Zlom nastal až v roce 2008. To jsme se byli potápět s tátou s Egyptě a koupili jsme si malý kompakt pod vodu. A tam přišel ten zlom, focení pod vodou mě začalo hrozně moc bavit.

 

Mezi tvými fotografiemi dominují ty pod mořskou hladinou. Jak ses k takovým projektům dostala? 

Já sama se potápím už více než 20 let. Pod vodou se cítím dobře, mám to tam moc ráda. Takže projekty většinou vyplynou tak nějak samy. Některé mám v hlavě už dlouho, jen čekají na realizaci. Jelikož projekty pod vodou jsou logicky finančně náročnější nez na suchu, tak nejde zrealizovat všechno hned.

 

Jak vůbec vypadá taková příprava focení pod vodou? Všechno musí být komplikovanější – světla, kompozice, problémy s dýcháním, atd.

Je to trošku náročnější než na suchu. Přece jenom táhneš do vody všechno vybavení, včetně zábleskových a externích světel. V některých případech musím mít více asistentů, zejména co se týče světelné techniky.

Co se týče dýchání/ nedýchání, tak záleží, kde a v jaké hloubce fotíme. Na bazénu chodím na nádech, ve větší hloubce mám samozřejmě potapěčské vybavení. V malé hloubce modelka chodí taky na nádech. Ve větších hloubkách má své potapěče záchranáře, kteří jí dávají dýchat z potapěčské láhve.

 

Předpokládám, že musíš nejen kvůli vodnímu focení hodně cestovat po světě. Kam ses třeba takto dostala?

Mám velké štěstí v tom, že jsem mohla procestovat velký kus světa. V posledních letech jsem fotila pod vodou na Floridě, Bahamách, Filipínách, Bali, Maledivách, Mexiku a teď v březnu odlétám fotit na Palau. Už se moc těším.

LDP_3288-aFoto: archív Lucie Drlíkové

To ti věřím. Na svých stránkách uvádíš, že tvým druhým domovem je Miami. Taky kvůli focení? Nebo jak ses tam dostala? Čím tě okouzlilo?

Do Miami mě zavály rodinné důvody. Moje životní partnerka tam dostala pracovní kontrakt, proto jsme se tam odstěhovaly. Bylo to skvělé! Slunce a bazén k dispozici po celý rok. Navíc jsme bydlely kousek od moře. Myslím, že tam jsem se nejvíce tzv.“vyfotila“. Ráda bych se tam i nadále ráda vracela. Uvidíme dle času.

 

Já na tebe prozradím, že za své fotografie jsi získala řadu ocenění. Pochlub se nám, kterých si nejvíce vážíš a za co jsi je obdržela.

Já si vážím každého ocenění. V mých očích jsou pro mě ta nej asi Ocean Art Competition, Our World Underwater, kde jsem získala první místo v kategorii Fashion.

 

Tak to moc gratuluji. Máš ale ještě nějakou metu, která tě motivuje a chtěla bys ji ve focení dosáhnout?

Jejda, těch je. Já mám plánů alespoň na dalších 50 let. :-) Ta meta ale není ocenění v nějaké soutěži, ale spíše v mých projektech, na kterých chci pracovat.

 

Mám na tebe poslední otázku. Kdyby sis měla vybrat jednu nejoblíbenější fotografii. Která a proč by to byla?

To je těžká otázka. Většinou jsou ty nejoblíbenější vždycky ty poslední fotky. Hodně se mi líbí fotografie, které jsem teď fotila ve stylu Asie a taky s freediverkou Bárou Ivanskou v rudých šatech.

Pak mám ale pár fotek, které třeba ostatní tak nezaujmou, ale maji pro mě osobní význam. To jsou například: fotka Atlantida, fotky z projektu Metamorfozy a fotka Amphitrite. Na jejich koruně a rekvizitách jsem pracovala přes 2 měsíce.

LDP_1925Foto: archív Lucie Drlíkové

 

Luci, jménem redakce Startitup.cz ti děkuji za rozhovor a přeji řadu krásných fotografických momentů po celém světě.

Přidat komentář (0)
[display_facebook_embed_rotate]