Jaroslav Staník: Stopem kolem světa po filmových destinacích

Hana Šormová / 10. dubna 2017 / Rozhovory

zdroj: zdroj: archív Jaroslava Staníka

Myslíš si, že stopování je nebezpečný hazard a dnes už ti stejně nikdo nezastaví? Je to jen zakořeněný mýtus ve společnosti, který ti svými nastopovanými kilometry může vyvrátit Jaroslav Staník. Díky úrazu je jeho projekt Stopem kolem světa s filmem nyní pozastaven, přesto nám na dálku z USA poskytl rozhovor o tomto „životním stylu“.

Jardo, ty jsi autorem sekce Stopem okolo světa s filmem. Jak tě napadlo vůbec začít stopovat?

Tak poprvé jsme stopoval, když mi bylo 15 let do Banskej Bystice za mým otcem. Úplně jsme si to zamiloval a od té doby jedu skoro všude jenom stopem. Později jsem si založil i facebook skupinu o stopování.

Když se řekne stopování, mnoho lidí odvětí, že je to nebezpečné. Někteří dodají, že je to i ostuda se nechat vozit zadarmo. Co bys jim na to řekl?

Nebezpečný? Častečne máš pravdu, ale riziko je asi tak vysoké, jako když jdeš do obchodu pro rohlíky. A fakt, že to nekteří lidé říkají, je jenom důkaz toho, že nikdy nestopovali. Mockrát se mi stalo, že mi někdo zastavil a byl šťastný, že muže vzít stopaře. Jel například dlouhou cestu a začínal se cítit unavený. Byl tak rád, že si může alespoň s někým popovídat. Takže bych řekl, že stopaři dokonce zabránili několika dopravním nehodám.

Stopoval jsi v Evropě, ale i Africe nebo USA. Kde se ti stopovalo nejsnáze a kde naopak jsi prostál i celé hodiny se zvednutým palcem?

Tak nejlíp se mi stopovalo v Maroku. Tam se stoji maximálně 5 minut. A kde nejhůře? To bylo určite v USA ve statě Ohoio, kde jsem na jednom Truck stopu (benzínka pro řidiče kamionů) čekal skoro 5 dní. Nakonec jsem šel raději pěšky a hned za hranicemi státu mi zastavil řidič, který mě vzal až do Chicaga.

Foto: archív Jaroslava Staníka

 

Který stát bys doporučil stopařům-začátečníkům?

Jednoznačně zmiňované Maroko. Tam je stopování absolutně běžné a zastavuje snad každý. Navíc jsou tam vážně úžasní lidé. Jednou jsem se ráno vzbudil na Sahaře a chtěl vyrazit na stopa, jenže na benzínce stálo asi další 30 stopařů. Tak jsem si řekl, že toto bude na dlouho a šel si dát kávu na benzínku. Ješte jsem si ani nesedl ke stolu a koukám ven, už tam stáli jenom dva lidé. Ne, opravdu je nevzal žádný autobus. Prostě v Maroku vám zastaví každé auto, a když ne to první, tak určitě to druhé

 

Vraťme se zpátky k tvým stopovacím příspěvkům pro TV Guru. Proč jsi vlastně nechal práce v České republice a vyrazil stopovat? 

Rád stopuji, a když jsem odstopoval prvních 50 000 km, tak jsem si řekl, že bych to mohl nějak oslavit. Ale nevěděl jsem jak. V ten den jsem viděl poprvé dokument od trabantů, a tak jsem si řekl: „ANO, MÁM SVŮJ SEN A CHCI JÍT ZA NÍM.“ Hlavní popud pak byl ten, že jsem reportér webu, který se zaobírá filmem a seriály. Navíc všechny fotky z natáčení sbíráme v zahraničí. Slováků a Čechů je v zahraničí dost, tak proč to tedy nikdo neudělá? Proč nikdo nevezme kameru (foťák, mobil) a nenatočí to? A tak jsem se rozhodl spojit oslavu s natočením snímku.

 

V názvu příspěvků je slovo “s filmem”. Co si pod tím mají naši čtenáři představit?
Navštěvuji nejznámější místa z filmů a seriálů. Dělám odsud reportáže a ukazuji lidem, jak se ta daná místa v čase proměnila. Jak tam žijí lidé dnes a zda se jim změnil život tím, že se z jejich bydliště stala známá natáčecí lokace. Navštívil jsem tak například místa, kde se natáčelo: Fontána pro Zuzanu, Četník ze Saint-tropez, Rec, Game of Trones, The Walking dead, Sám doma, Batman, Rychle a zběsile. Dále pak marocká filmová studia v Ouarzazate, kde se točily filmy jako například Honba za klenotem nilu nebo Asterix a Obelix: Mise Kleopatra.

 

Kolik aktuálně činí tvůj počet nastopovaných kilometrů?

Přesně to spočítano nemám ale je to něco kolem 48 000 kilometrů, co jsem vyrazil na onu zmiňovanou cestu kolem světa. Celkově to pak bude už přes 100 000 kilometrů.

Foto: archív Jaroslava Staníka

 

Krásné číslo. Stopování je sice zadarmo, ale někde musíš přespávat, jíst. Jak ses na cestách živil? Na dálku?

Většinou spím ve vlastním stanu, pokud mě někdo nepozve k sobě domů nebo nemám domluvený Couchsurfing. Také se stravuji celkem střídmě, což mi ale nedělá problém. A co se týče práce? Mnohokrát se mi stalo i to, že jsem si někoho stopnul a za jízdy mi prozradil, že má na zahradě hromadu dříví, které musí uskladnit. Hned byla práce na světe. Někdy jsem pro změnu myl okna na benzínce, abych si něco vydělal a jindy pro změnu použil dumpster diving.

Nikdy jsem ale  nepracoval na dálku. A to hlavně kvůli tomu, že mě to moc nebavilo. Předtím, než jsem vyrazil na cestu kolem světa, jsem hodně času strávil prací u počítače.

 

Ze tvých zkušeností by se dala jistě napsat celá kniha nebo uspořádat workshopy. Nemáš něco takového v plánu, nebo dokonce už neproběhla nějaká přednáška?

Na knize pracuji už nějaký ten čas. Bohužel jsem ve fázi, kdy nemám inspiraci a ani chuť něco dlouhého psát. Zatím jsem nedělal žádnou přednášku ani workshop. Mám ale zkušenosti jako divák. Zda bych někdy něco podobneho udělal? Teď nevím, ale je to možne. Mám rád výzvy a ničemu se nebráním.

Foto: archív Jaroslava Staníka

 

A jaké máš naopak plány do budoucna? Existuje něco jako stopařův cíl, resp. meta, které by chtěl dosáhnout?

Plány a cíle? To jsou pro mě města jako Darién Gap, solná plaň v Bolívií. Mým velkým snem je i město jako Ushuaia. Sem bych rád dostopoval. Jinak můj aktuální plán je se hlavně vyléčit a pokrčovat dál na mé cestě. Ještě je dlouhá.

 

Jardo, aktuálně je tvé stopování přerušeno smutnou nehodou, jak jsi právě naznačil. Prozradíš našim čtenářům více?

Potom, co jsem přestopoval celé USA od východu k západu a obráceně, jsem si řekl, že se ješte zastavím na pár dní v Chicagu. Přece jen je tady největší komunita Čechů a Slováků v USA. Člověk si tu připadá jako doma. Jednoho dne, když jsem šel přes přechod, tak mi jeden Američan nedal přednost. Doslova zaparkoval jeho SUV přímo na mé noze. Po asi 2 minutách vylezl nechápavě z auta ven a divil se, proč mu nějaký blázen bouchá pěsti do kapoty. Nohu mi zlomil na čtyřikrát. Už se tady s tím léčím půl roku.

 

Jménem redakce startitup.cz ti děkuji za rozhovor a přeji hlavně brzké uzdravení.

I já přeji vám spoustu přijemných čtenářu a hromadu zajímavých článku, děkuji vám za rozhovor.

 

 

 

Přidat komentář (0)
[display_facebook_embed_rotate]