0

sdílení

Digitální nomád Matouš Vinš: Jde o kvalitně provedenou práci, ne hodiny odsezené v kanceláři

Veronika Horvathova / 30. května 2016 / Startupy

zdroj: travelbible.cz

S Matoušem Vinšem jsme se bavili o tom, co digitální nomádství znamená pro něj, o tom, jaké chyby dělají firmy při marketingu na sociálních sítích a popsal nám i svůj nejsilnější zážitek z cest.

Ahoj Matouši, hned první otázka. Kde se momentálně nacházíš?

Zrovna jsem po více než měsíci v Austrálii a dohromady půl roce mimo Evropu přiletěl zpátky domů, do EU. Zakotvil jsem teď zhruba na měsíc v portugalském Lisabonu.

Vietnam_s_Adamem_Marcanem

Vysvětli nám, co je nomádství a jak je možné, že se užívíš i bez klasické 9-5 práce?

Nemám termín digitální nomádství příliš v lásce – používá se často i v případech, kdy to s nomádstvím nemá moc společného. Pro mě je to hlavně o možnosti pracovat odkudkoli. A je na každém, jak s tou možností naloží. Od homeoffice je hodně blízko k práci na dálku. To si spousta lidí neuvědomuje. A právě práce na dálku je termín, který dává mnohem větší smysl. Jde prostě o to, že část roku pracujete z jiného koutu planety.

Jako digitálního nomáda pak vnímám člověka, pro kterého je cestování a práce na dálku nedílnou součástí životního stylu. Termín se původně používal pro lidi, kteří se seberou, prodají byt, všechny své věci nacpou do jednoho batohu, přibalí notebook a vyrazí do světa s neznámým datem návratu. Tak jako to před rokem a půl udělal David Lörincz nebo na konci loňského léta já.

Práce od 9 do 5 je naprosto překonaný model, freelanceři ani podnikatelé ho navíc asi nikdy nevyužívali. A i mnohé chytré firmy dnes zaměstnance odměňují za vykonanou práci, ne hodiny odseděné v kanceláři. Tím pádem může na dálku alespoň část času pracovat kdokoliv, kdo pracuje na počítači.

_DSC0190

Lidé často říkají, jak chtějí cestovat, ale vždy nakonec přejdou k tomu, že není ten správný čas. Co tebe motivovalo k tomu začít cestovat?

Hodně jsem cestoval od mala s rodiči a jak se říká – jednou vás to chytne a nepustí. Takže jsem chtěl cestovat víc a víc, přičemž jsem tomu nakonec úplně přizpůsobil svůj životní styl. Trvalo mi přes dva roky tvrdé práce se k možnosti téměř neomezeného cestování dostat, ale stojí to za to. Správný čas začít je teď. Nemá smysl na nic čekat.

Cestuješ po celém světě. Uměl by sis představit takhle žít celý život?

Nedovedl a ani to nemám v plánu. Chci poznat co nejvíc zemí a měst, abych se, až přijde čas, mohl rozhodnout, kde se usadit. Ale kdo ví, třeba čas usadit se „navždy” nikdy nepřijde.

_FXC0929

Nedokončil si vysokou školu. Pociťuješ, že ti to chybí a chtěl bys ji jednou dokončit?

Nechybí, ale časem bych se k vysoké chtěl vrátit. Nemám pocit, že by vysoká škola v mém oboru nějak přímo pomohla uplatnění na pracovním trhu. Online marketing se vyvíjí tak rychle, že nemá smysl nad ním strávit 5 let studia bez pořádné praxe a reálných budgetů. Jasně – principy zůstávají, jenže ty alespoň trochu bystrý člověk pochytí celkem rychle.

Přínos vysoké školy vnímám hlavně v rozšíření obzorů a obecného vzdělání. Plus samozřejmě v kontaktech a příležitostech, které studium nabízí. Láká mě studium filosofie, psychologie nebo historie. Ideálně dálkově a s velkou volností výběru předmětů, které mě opravdu zajímají.

Ty jsi typ člověka, “když něco chceš, udělej si to sám a nečekej na druhé”. Co ti dodává motivaci rozvíjet tvůj byznys?

V první řadě touha po finanční nezávislosti spojené s možností cestovat. Hodně mi pomáhají lidé kolem mě – jak ti, se kterými spolupracuji (díky, Petře, Aleno a celý týme Travel Bible!), tak i ohlasy zákazníků a klientů.

A v neposlední řadě i moje lenost a nechuť dělat věci, ve kterých nevidím smysl. Chci jasně vidět výsledek své práce a měnit svět k lepšímu. Což je v zaměstnání mnohem těžší, než když si sám můžu definovat cíle a poslání toho, co dělám.

_FXC1013

Věnuješ se i social media consultingu. Jaká je největší chyba, kterou firmy dělají při zvládání svých sociálních médií?

V první řadě to, že se snaží „být na Facebooku”, protože by měli. To samé platí i pro ostatní sítě. Ne každá síť vyhovuje každému byznysu a určitě si nemyslím, že by se do jejich využívání měly firmy nějak nutit. Pokud nemají publiku například na Instagramu co předat, tak proč nad ním plýtvat drahocenný čas?

Druhou hodně velkou chybou mnoha firem je to, že sociální sítě pořád nevnímají jako plnohodnotnou reklamní platformu. Pokud se placená reklama na správných sociálních sítích propojí s reklamou ve vyhledávačích a obsahových sítích, stane se z ní obrovsky silný nástroj, který firmu dokáže raketově vystřelit nahoru. Není to přitom o radosti nad hezkými čísly, jako je počet lajků a dosah, ale poctivé analýze a napojení na všechny části marketingové strategie. Od brandingu po výkon – nemluvě o možnostech remarketingu, o kterých se nám pár let zpátky ani nezdálo.

IMG_1786

Píšeš blog, děláš podcasty, napsal si knihu, … Jaké jsou tvé nejbližší plány v byznysu?

Pracuji na online verzi kurzu Dobrodruhem na plný úvazek, díky kterému mimo jiné vznikla celá poslední část knihy. Ten by měl jít do světa během května nebo června. Krom toho s Petrem děláme na překladech knihy do dalších jazyků a hledáme způsoby, jak lépe monetizovat náš blog. Za sebe bych se rád opět pustil do živých přednášek – přímý kontakt s lidmi mi hodně chybí. Teď v Portugalsku jich určitě pár udělám.

Napsal si knihu Travel Bible. Existuje online, ale i tištěná podoba. Které se daří lépe v prodeji? Mají lidé zájem číst?

Ze začátku výrazně vedla tištěná, teď už jsou naše prodeje zhruba 50 na 50. Ale když do toho započítám prodeje v knihkupectvích, pořád jasně vede tištěná. Lidé číst chtějí a hodně z nich dá pořád přednost skutečné knížce, ve které si můžou listovat nebo psát poznámky.

_FXC1577

Nakonec nám řekni nějaký příběh, který se ti stal na cestách, na který stále vzpomínáš?

Loni jsem uprostřed laoských hor seděl spolu s dalšími cestovateli v malé indické restauraci na večeři (kde se tam vzala indická restaurace, je mi dodnes záhadou). Chvíli po setmění vedle na silnici zastavil náklaďák a z jeho korby svižně seskočil prošedivělý indický stařík s batohem na zádech. Všichni jsme si mysleli, že patří k majitelům restaurace. Jenže on si přisedl k nám a postupně začal vyprávět svůj životní příběh. Celý život žil tak, jak to od něj žádala společnost. Měl milou ženu, postavil dům, živil větší a větší rodinu, provdal své dcery, oslavil vnoučata. Den po svých sedmdesátých narozeninách se sebral, nechal vše za sebou a vyrazil stopem do světa. Řekl něco, co mi navždy uvízlo v paměti: „Vím, že můžu kdykoliv po cestě umřít. Mohl jsem umírat i doma, obklopen úžasnou rodinou. Vlastně jsem tam byl celkem spokojený. Jenže bych nezemřel šťastný, něco by mi chybělo. A vůbec, svět je veliký, umírat ještě neplánuju, musím toho spoustu dohnat.“

_FXC9664

 zdroj fotek: archív M. Vinš, zdroj titul­ní fotky: Marek Turyna

 

Přidat komentář (0)
[display_facebook_embed_rotate]