0

sdílení

Anna Suková: Člověk si to musí umět srovnat v hlavě, a pak si za tím tvrdě jít.

/ 27. ledna 2017 / Business

zdroj: archív Anny Sukové

Je teprve studentkou na střední škole a už v hlavě nosí podnikatelský plán, za kterým směle kráčí a realizuje jej. Myslí ale i na druhé, neboť  by ráda svým projektem pomohla lidem v sociálně špatné situaci. Dala jim tím tak možnost začít znovu od začátku. Je řeč o Aničce Sukové, vítězce prvního ročníku republikového projektu Soutěž a Podnikej. Nejen o recyklaci hraček, novinkách pro rok 2017 jsme si popovídali v následujícím rozhovoru.

 

Aničko, dovol mi na začátek pogratulovat k tvému vítězství v prvním ročníku středoškolské podnikatelské soutěže Soutěž a Podnikej. Prosím tě, řekni mi na začátek, odkud se vzal nápad se tam přihlásit? Kdo tě vůbec přihlásil?

Moc Vám děkuji. Popravdě to nebyl můj nápad. Ale abys to pochopila, jsem člověk, který se jen tak neztratí a ráda se zapojuji do věcí, co mě baví nebo v nich vidím nějaká smysl. Minulý rok jsem se s tímto projektem, avšak ne tak propracovaným, zúčastnila soutěže od JA CZECH. Šlo o projekty přímo zaměřené na sociální podnikání. Tam jsem se dostala také do celorepublikového finále, ale bohužel jsem neuspěla. Na projektu jsem i poté pracovala.

Tento rok jsem už v maturitním ročníku. Tedy rok, kdy je těch důležitých událostí docela dost. Na začátku školního roku za mnou přišel pan profesor, kterého máme na finanční strategii. Dal mi veškeré informace v tištěné podobě o soutěži. Řekl mi, že se o mně dozvěděl a že jsem jediná, kdo je schopen se do této soutěže z naší školy přihlásit. Jelikož jsem měla nápad v hlavě, tak jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám. Teď jsem opravdu moc ráda, že oslovili ve škole zrovna mě a že jsem do toho šla.

 

Ty jsi vyhrála s projektem “Hračky s příběhem”, který si klade za cíl vdechnout nový životem použitým hračkám. Můžeš čtenářům více rozvést, o co se jedná?


Ano s velkou radostí. Hodně lidí se nejspíš zamyslí, oč vůbec jde, protože to nejspíš moc podnikatelsky nezní. Možná to je i výhoda, lidé jsou pak mile překvapeni.

Projekt se jmenuje „Hračky s příběhem“. Jedná se zde o recyklaci a repasy hraček. V první fázi projektu se zaměřuji na plyšové hračky a to hned z několika důvodů. V dotazníkovém šetření vyšly, jako jedny z nejvíce vyhazovaných hraček. Také jsou nejlehčí na opravu. Hračky budu opravovat na začátku sama, protože nemám dostatečné finance na to, abych mohla mít hned od začátku zaměstnance. Hračky tedy opravím, vydezinfikuji, vyperu a následně prodám.

Nyní se snažím navázat spolupráci se školkami, které by si hračky mohly odebírat ještě o trochu levněji a veřejnost si je bude moct zakupovat pomocí webových stránek.

Proč hračky s příběhem? Jsou to hračky co už mají něco za sebou a já jim chci dát novou šanci. Přála bych si, aby mohly dělat radost dalším dětem. Zaměstnance v budoucnu budou tvořit matky z azylových domů, samoživitelky, důchodci a další lidé, kteří seocitají v znevýhodněných finančních podmínkách. Má to být práce, která jim pomůže navýšit jejich příjmy a zároveň to pro některé z nich bude i takový odrazový můstek zpátky do života.

Práce bude založena na flexibilitě. Bude mě zajímat výsledek a jestli hračku opraví do sjednaného termínu. Zaměstnanci nebudou mít hodinou mzdu, ale jejich mzda se bude odvíjet od toho, jakou hračku budou opravovat (rozměr, druh poškození). Třešničkou na dortu u tohoto projektu je 20 % na dobrou věc. Každý měsíc z každé hračky bude odcházet 20 % na potřebné věci v dětských domovech nebo kojeneckých ústavech. Lidé se budou moc na webových stránkách podívat, kolik se vybralo, i na fotku koupené věci. Jinak řečeno, budou vědět, na co peníze šly.

FullSizeRenderFoto: archív Anny Sukové

Proč právě hračky? Nějaký citový vztah z dětství? Nebo máš mladší sourozence?

Hračky jsem zvolila z toho důvodu, že jich je velké množství a neznám důvod proč, když se může recyklovat třeba papír, oblečení, proč by to nešlo udělat i s hračkami? Citový vztah k nim mám, asi jako každý člověk. A myslím si, že tu možnost by měly mít i děti, které se nenachází v rodině, která má dostatečné finanční prostředky na koupi nových hraček.

Sourozence mám taky. Dva mladší bratry, jednomu už je patnáct, druhému je pouze sedm. Takže pořád máme v pokoji spousty autíček, plyšáků a dalších hraček.

 

Pokud jsem dobře pochopila, tak ty chceš využívat jen staré, použité či rozbité hračky. Kde je hodláš shánět? Na nějakých bazarech? A vybíráš si jen nějaký specifický typ?

Hračky mi věnují lidi. Mohou mi napsat na e-mail a já se s nimi dohodnu na odběru. Nebo budu pořádat sbírky, například ve firmách a školách. Když to řeknu blbě, využívám všechny. Někteří lidi dají i nepoškozené hračky, někteří rozbité. S každou se nějak poperu a bude se snažit, aby mohla co nejdříve udělat radost někomu dalšímu.

Bazary do toho vůbec nezapojuji. Je to pro mě konkurence. Konkurence, která prodává hračky ve stavu, v jakém je od někoho odkoupí.

Zatím jsou to jenom plyšové hračky, ale postupem času chci přidat i další typy hraček.

 

Jak tě vlastně napadlo začít se při střední škole věnovat podnikatelskému projektu? Předpokládám, že většina spolužáků tráví čas koníčky nebo doma u počítače. Ty se ale musíš více otáčet.

Já jsem v tomhle trochu zvláštní. Už od druháku pracuji v O2 aréně a snažím se vydělávat si peníze sama na sebe. Nikdy v životě nechci být na někom závislá. Nevím, jestli to byl můj záměr, ale díky soutěžím jsem se dostala k něčemu, co mě baví.

Musím říct, že se otáčím takovým způsobem, že to sama nestíhám pobírat. Ráno letím do školy, potom většinou podle akcí do práce. A když přijdu z práce, tak se snažím učit. Teď jsem do toho měla zapojenou ještě soutěž.

Ale abych pravdu řekla, když mám volnou chvilku, ráda se natáhnu na sedačku pustím si televizi. Nebo si vezmu knížku. Prostě flákání, které k mému věku patří, tam někde taky je.

IMG_3138Foto: archív Anny Sukové

Čemu všemu se tedy aktuálně při svém podnikání věnuješ? Řešíš i něco jako účetnictví, nábor zaměstnanců apod.?

Do této fáze jsem ještě nedošla. Jsem úplně na začátku, co ti budu povídat. Udělala jsem teď první krůček a následovat budou další. Díky výhře jsem získala super ceny. Tím nemyslím jen cestu do Chicaga, ale třeba i to, že mám hned několik možností, kam si zajít pro radu.

 

Když se vrátím na začátek k soutěži. Jak vlastně probíhala? Musela jsi psát nějakou práci a následně prezentovat projekt před odbornou komisí?

Nejdříve jsme museli poslat náš nápad, a potom přišlo čekání, zda mě vyberou. Poté co mě vybrali, začalo osm týdnů, kdy jsme v každém týdnu museli splnit nějaký úkol. Například udělat finanční analýzu, elevator pitch, nebo třeba lean canvas.

Také jsme měli možnost spolupracovat s mentorem. Mně byla přidělena paní, se kterou jsem se viděla asi jednou. Ale já jsem hlavně za svou mentorku měla profesorku, která v tom se mnou „jede“ tzv. od samého začátku.

Poté co jsme splnili úkoly, byli jsme pozváni na regionální finále. Kde vítěz postupoval do republikového. Regionální kolo jsem vyhrála a začala vylepšovat věci, které mi vyčetla porota. Díky prvnímu místu jsem měla možnost navštívit dva semináře. Ty mi také dost pomohli, protože jsem získala informace, které jsem využila v republikovém finále. Republikové finále, to byl už boj. A já ho vyhrála. Stále tomu nemůžu uvěřit, že jsem to dokázala.

 

 IMG_3097Foto: archív Anny Sukové

Nebyla jsi nervózní v republikovém kole? Nebo tě přijeli podpořit rodiče, kamarádi a škola?

Byla jsem nejvíc nervózní, co jsem kdy v životě byla. Klepala jsem se jak ratlík. Rodiče jsem ve finále nechtěla, byla bych nervózní ještě více. Byla tam se mnou paní profesorka a přišel také ředitel naší školy.

 

Je pěkné mít podporu kolem sebe. I tak jsi ale hodně vytížená. Máš nějaký “recept”, jak neprokrastinovat a skloubit práci s výukou na střední škole?

Na to asi úplně rada není. Já jsem si teď určila priority. Člověk si to musí umět srovnat v hlavě, a pak si za tím tvrdě jít. Osobně využívám diář a každý týden si udělám na A4 papír rozpis, co musím udělat a co mě ten týden čeká.

 

Přinesl ti úspěch v soutěži nějaké změny v životě? Například nové kontakty, sponzory a možnosti rozvinout projekt dál?

Vše co, jsi zmínila v otázce, mi soutěž přinesla a ještě mnohem více. Získala jsem sebevědomí, naučila jsem se bojovat se svou nervozitou, což pro mě byla novinka. Získala jsem i nové přátelé a potkala partu super lidí, co baví to samé co mě.

 

Ty budeš teprve dokončovat studium na střední škole. Přemýšlela jsi, kam bys chtěla směřovat pak? Podnikat, nebo se pokusíš práci skloubit se studiem na vysoké škole? A případně jaké?

Vzdělání je pro mě stále prioritou. Po střední škole se chystám na vysokou školu. Už jich mám pár vybraných, ale stále váhám v oborech. Je jich více a je pro mě těžké si vybrat ten správný. Uvažuji o VŠE, ČZU a Karlově Univerzitě.

 

Věříme, že ti vše vyjde dle představ. Měla bych na tebe ještě poslední otázku. Máš nějaké další plány a cíle se svým projektem “Hračky s příběhem”? Třeba jenom ty nejbližší pro letošní rok 2017.

Jenom heslovitě bych zmínila:

  • Rozšířit projekt mezi lidi.
  • Udělat videa na youtube.
  • Nábor prvních zaměstnanců.
  • E-shop.
  • Ve vzdálenější budoucnosti pak vybudovat kontejnery na hračky.

Aničko, za celou redakci Startitup.cz ti děkujeme za rozhovor a přejeme jen další úspěch ve tvých podnikatelských krocích.

Přidat komentář (0)
[display_facebook_embed_rotate]